Facebook

Obálka

Obálka

středa 19. října 2016

Pohádka (ukázka z románu)

Daleko předaleko, v království uprostřed lesů
plných sladkých borůvek a malin,
chystala se ke spánku princezna Žaneta,
oblečená v růžovém župánku.
Dupla nožkou o naleštěné parkety,
že prý chce pohádku.
A ne jen tak ledajakou.
Chce pohádku na usnutí.
Tu, kterou jí chůva vyprávěla už tolikrát.
Tentokrát se ale dočká konce!
Neusne, dokud neuslyší, jak pohádka skončí,
říkala si v duchu princezna.
A tak nastavila ouška
a položila hlavu na polštář vyšívaný zlatou nití.
Pohádka jí cupitala po kůži,
vplétala se jí do vlasů,
až zabalila celé její tělo do pavučiny snů.
A princezna zase usnula.
To se stalo včera.
Proto se dnes princezna rovnou dožaduje konce.
Jak ta pohádka končí?! Jak?
Ale chůva neprozradí
ani jedno písmenko nápovědy.
Přece princeznu nezklame!
Ta pohádka totiž nemá konce.
Nemá smysl psát konec pohádky na usnutí,
když u ní každý usne.

To dá rozum.