Marcel dlouho
nedokázal usnout. Zápolil s hotelovou televizí. Z letáku zjistil, že
na 44. kanálu běží erotický obsah. Přesněji porno. Bohužel se jednalo o placený
kanál a bylo nutné vložit kód. Zaplacení nepřipadalo v úvahu, protože by se
projevilo na hotelové faktuře a on by byl usvědčen ze zneužívání firemní
pokladny. Asi půl hodiny zkoušel trefit osmimístný kód. Doufal, že se náhoda
rozhodne poskytnout mu po vyčerpávajícím dni karnální útěchu, ale nestalo se
tak. Děsivé množství kombinací, přesahujících sedmdesát trilionů, se náhodě bez
servítků vysmálo.
Znechuceně
odhodil dálkové ovládání. Koncept náhody zaměstnával Marcelovu mysl nejednou,
ale nikdy jej nerozlouskl ke své spokojenosti. Pochyboval, že by se to někdy
někomu podařilo. Jedna věc je pracovat s nahodilostí v matematických
modelech, druhá věc je koncept náhody vhodně zabudovat do matrice reálného
světa. Zřetelně si vybavoval slova zen budhistického mistra Dae Son Si Nema při
jeho návštěvě Prahy. Marcel se ho během přednášky pořádané pro širokou
veřejnost zeptal:
„Mistře, jak
vnímáte náhodu? Vědecké výzkumy posledních desetiletí prokazují, že náhoda není
jen představou, ale skutečným hybatelem, všudypřítomnou součástí běžného
života. Co vy na to?“
Zenový mistr
asi deset sekund mrkal ve zcela pravidelných intervalech. Pak odpověděl: „Víte,
jestli ono to není tak, že my se přihodíme náhodě, nikoli ona nám.“
Marcel
nedokázal reagovat lépe než přiblblým „Aha.“ Mistrova slova jím prošla jako
proud neutrin, bez tření a bez reakce. Pořád dokola si musel opakovat mistrovu
větu. My se přihodíme náhodě. Nikoli ona nám. Cože? My se přihodíme náhodě.
Nikoli ona nám. Pardon? My se přihodíme náhodě. Nikoli ona nám. Aha. Aha?
Prosím? Můžeme ještě jednou repeté? My se přihodíme náhodě. Nikoli ona nám.
Už chápete?
Tak už?
A teď?
